ZA HRANICE BIOMECHANIKY
Představte si lidské chodidlo. Nyní si představte člověka, který se prochází s bosýma nohama. Vidíte, jak noha došlapuje na zem a přechází do flexe, aby se o několik milisekund později znovu stabilizovala a odrazila?
Když myslíme na lidský pohyb, často si nedokážeme pomoci a vše si představujeme jednoduše jako pohyb kloubů a kontrakce svalů. V případě funkce chodidel nás rychle napadne mechanika plochých chodidel, vysoké klenby, pronace a supinace. Když se však do vědy o lidském pohybu ponoříme hlouběji, je tam toho víc, než se na první pohled zdá.
Dvě strany funkce chodidla
Když vyučuji jménem EBFA Global nebo mluvím s mými pacienty, vždycky zdůrazňuji, že existují dvě strany funkce chodidla (a dysfunkce) – biomechanická a neuromuskulární. Obě hrají ve funkci chodidla důležitou roli, což znamená, že oběma je třeba se věnovat.
Většina podiatrických škol nás učí o funkci a patologii chodidla čistě z hlediska biomechaniky. To znamená, že každý pacient je vyšetřen na mobilitu chodidla a požádán o statický postoj za účelem určení výšky klenby a typu chodidla. Na základě tohoto biomechanického vyšetření, zaměřeného na chodidla, a systému klasifikace chodidla je určena příčina zranění pacienta a postup jeho léčby. Některá oblíbená doporučení pro léčbu zahrnují pohybově řízenou obuv a ortotické pomůcky, přičemž obojí je předepisováno za účelem kontroly bio